Vše začalo před pár lety jako koníček, kterému jsem věnoval čas po práci. Šlo hlavně o únik z neosobního a neuchopitelného virtuálního světa. A právě cesta zpět do "fyzického" světa a možnost vidět, jak člověku něco roste pod rukama, mě nadchla a bylo jasné, že je potřeba, aby oba světy byly v mém životě propojeny. Nebylo to tak, že by mě tehdejší práce nebavila nebo dokonce nebyla schopna uživit. Naopak. Díky ní jsem byl schopen vybavit první dílnu základními nástroji, stroji a materiálem. A jsem za to nesmírně vděčný. Jsem si vědom, že bez úsílí, které jsme spolu s týmovými kolegy věnovali prvotnímu zaměstnání, by nebylo možné vydat se na, mnohdy nelehkou, cestu účení se práce se dřevem. 

Ano, naštěstí na to dílně nejsem sám. O fotky se stará další kamarád Prokop - https://www.prokoppithart.com, za což mu děkuji. 
A jak už to tak bývá, nic by nešlo bez podpory nejbližších, které se mi dostává opravdu hodně. Jsem šťastný, že mohu dělat to, co mě baví. I když to není vždy jednoduché.